Smrt múzy

I.

Bezstarostnost tvá a lehkost tvojí chůze,

nemohu si pomoci podobáš se mojí múze,

tvůj smích mi dává sílu dále psát a hrát,

tvůj pláč však všechno bere je na myšlenky jako kat.

Uvnitř bije srdce citlivé

co hřeje nejhlubší láskou,

navenek však tygřice,

s nepřístupnou maskou.

Ty však ani ponětí nemáš,

Jaký chovám k tobě cit,

Proto se ke mně tak hezky chováš,

A to mi dává sílu žít.

II.

Po tvé lásce vždy jsem toužil,

i když věděl jak marné to je,

kolik nocí jsem se soužil,

teď postačí mi náboje.

Nikdo pochopit to nemůže,

pokud to sám nezažije,

vidět umírat múzu,

je horší než-li galeje.