Beznaděj

V bažině svých snů

potápím se jako kočí,

co smrt mu čiší z očí,

když do bahna zapadl mu kůň.

Všude kolem vůně síry,

rozkladu a hniloby,

zde leží pohřben zbytek víry,

naděje a svobody.

Tisíckrát jsem zkoušel, vyhrabat se ven

tisíckrát jsem zkoušel začít s novou sílou

nyní však rozplynul se jako sen

první dotek s realitou.

Pocit viny s beznadějí

střídá se jak noc a den,

osud ke mně nebyl milý,

litovat teď můžu jen.

Že nežil jsem jak společnost to žádala,

že neposlouchal jsem a vzpouzel se jen,

brána do nebe se navždy uzavřela,

v pekle už čekají loučím se s vámi… sbohem.