Kámen

Nosil jsem ti voňavé květy v celofánu vázané,

překrásnou barevnou stužkou svázané,

podzimní večery v parčíku jsme trávili,

kolik nádherných chvil spolu strávili.

Hladil jsem tě po vlasech a držel kolem ramen,

na tváři mě šimral tvých zlatých vlasů pramen,

zasypával jsem tě polibky a tys mě hřála svým tělem,

sledoval jsem tvůj sladký úsměv při spánku bdělém.

Obklopoval jsem tě dárky neodepřel ti nic co sis přála,

V létě řetízky a prstýnky v zimě tě šála ode mě hřála,

i když jindy jsem byl pevný jako skála,

jako led jsem roztál když jsi vedle mě stála.

Všechno jsem to dělal jenom z lásky k tobě,

vůbec jsem netušil jakou zradu nosíš v sobě,

náhle neodpovídáš na mé vzkazy,

z tvého mlčení mě nepříjemně mrazí,

S cigaretou v puse pod tvým oknem stojím,

Neklepu se zimou to tvé odpovědi se bojím,

Náhle záclona se pohnula a odhalila tvojí tvář,

Při tom pohledu ve mně krev ztuhla, tenhle výraz mívá lhář!

Slyším jen řinkot skla a vidím padat tělo,

Matně si vzpomínám co se potom dělo,

Bezvládné tělo na podlaze leží,

Já skláním se nad ním a venku hustě sněží,

Pak slyším ten výhružný hlas: „Jak ti pomsta chutná?“

Se slzami v očích zvedám hlavu: „Je mrtvá… mrtvá!“